Áčko v kroužku, lepší svět, anarchie, PUNK´S NOT DEAD... =D

Prší - Hondoví jezdec...

13. července 2007 v 15:02 | vaše malá... (= |  texty.. zábavné, zamilované.. smutné.. atd...
Ani nevim, jestli to je příběh, který vymyslela mamka, nebo ne.. ale omlouvám se za chyby.. je to z osobní sbírky mé mamky... ;)

Prší jako tenkrát já vim, je to dávno, ale já od té doby nesnášim déšť. Pršelo a já neměla deštník najednou se za mnou ozvalo "slečno nechcete se schovat?" Otočila jsem se a za mnou stál krásný černovlasý kluk. Jeho ramena kryly proudy černých vlasů. Tvé modré oči byli krásné a řasy pod obočím na mě mrkali jako dva kartáčky. Já řekla dík a zavěsila sem se do něj, jako by to byl můj starý dobrý známy.
Apak začali pěkné dny, ale né s tebou, protože si se od té doby už neukázal. Až jednou slunce bylo už u západu a před naším domem zastavil jezdec v celém černém, vyšel po schodech a jeho kabelka zůstávala pod paždím. V tom jsme poznala, že je to vlastně ten samý kluk, co mi nabídl deštník. Tehdy jsem myslela, že sen, ale byla to skutečná krása. Pak pro mě jezdil každý den. Na tvých závodech jsem byla vždy první. Kašlala jsi na televizi, kameramany a fotoreportéry, viděl jsi jenom mě a já sem Ti vše oplácela svou láskou. Říkali, že jsi blázen, že se pro svou rychlost jednou zabiješ., když Ti říkali, že jezdíš o život, ty si jim říkal, vždyť jezdím jen pro NI! Když se Ti na závodech ptali na co myslíš, řekl jsi, že na mě. A když jsi odjížděl tvůj pohled padl vždy na místo, kde jsem seděla já. Jezdila jsem na každý Tvůj závod a večer jsme potom oslavovali Tvé vítězství. Po velké ceně Francie jsi přiletěl celý zaceněný. Přivezl jsi krásný zlatý věnec a tajně i dva snubní prstýnky, byli to vlastně dva kroužky lásky. A pak jsme se druhý den zasnoubili. Každý mi tě záviděl, ale nikdo nemohl vědět jakej mám strach jestli dojedeš.
Prší jako tenkrát, když jsem čekala u cíle protože to byl tvůj poslední závod. Chtěl si přestat jezdit. Rozhodl ses skončit velkým vítězstvím jízd. Oblékla jsem si proto černý kožený oblek a vysoké kozačky na jehle, které jsi mi přivezl z Anglie. Chtěla jsem aby si měl radost a vzal mě na okružní jízdu kolem stadionu. Do cíle jsi však nedojel ani první ani poslední. Rozhlédla jsem se po trati a v dálce jsem viděla hlouček lidí a někdo pod nimi s bílou plachtou. Odkryla jsem ji. Ale pod ní nebyl ten věčně usměvavej kluk, ale obyčejná troska. Naložili Tě na nosítka a já tam stála a z očí mi padaly slzy. Okolní proudy lidí, reportéři a mechanice se na mě dívali, ale já přes slzy ani neviděla. Přišlo to, čeho jsem se po celou tu dobu nejvíc obávala.
Prší- jako tenkrát. I dnes prší. Tvoji rakve je nesena kamarády a za nimi jdu já v černých kozačkách a v kombinéze. Vždyť sis to vždycky přál abych šla takto oblečená, a já jsem se smála nevěděla jsem, že to tak brzo přijde. Z mnou jdou miliony tvých kamarádů, fanoušků a hrajou Ti hudbu při které jsme spolu poprvé spali. Na hlavu mi kapají kapky a díky hustému závoji nejsou vidět moje oči stále rozbité pláčem. Za zástupem 19 hond jdou tvý nejlepší kamarádi, i ti co s Tebou závodili. Přijeli tvý spolupracovníci kamarádi z Anglie, Francie, Holandska, Jugoslávie. I oni přijeli na svých strojích, abys naposled uslyšel řev motorů. Spouští Tě do černé země a všichni čekají a hledí na mě, kdy hodím za Tebou hrst hlíny. Podlamují se mi nohy, ale potom se vztyčím a dostávám vztek, hodím hrst hlíny. Na hřbitov přijíždí za hrozného řevu hondy. Všechno ztichne a já zařadím rychlost vyjíždím a za mnou zástup hond, které jsou v těsné blízkosti. Zůstávají miliony květů, věnců, od lidí, co přišli na tvůj pohřeb. Jeli jsme do ulic města. Všichni lidi se na ulici zastavovali a dívali se na dívku, která jede všem dát zprávu o tvé smrti. Konečně jsme za městem, naše hondy dosvátají rychlost podobnou rychlosti závodu. Brzdy pláčou v zatáčkách a plyn na rovině.Jedeme poslední jízdu králů. Naučil jsi mě perfektně jezdit a tak mi začali říkat "hondová královna" , ale co je mi to platný. Konečně jsme dorazili k našem domu. Vlastně ještě k tvému, protože jsme se nestačili vžít, protože se osud vymyslel tu nejhorší věc, kterou si mi mohl udělat. "Vzít mi tě" . Venku běhá doga, ani ona nevěří v tvou smrt. Způsobenou nedbalostí tvého nového mechanika. Byl tam vlastně jen na zástup, protože tvůj výborný mechanik onemocněl a ty jsi ho přes jeho prosbu nenechal to opravit. No vidíš, právě tento den se Ti stal osudným.
Prší - jako tenkrát když si mi nábídl deštník.Vešli jsme do domu a s tvými jíme poslední večeři. A jen jako ve snu slyším startovat hondy, jak jeden za druhým odjíždějí. Já jsem se s Tvojí smrtí nevyrovnala. Běžím na letiště a vidím velké plakáty na niž se usmíváš. Letiště se mi zdá veliké, pod plakáty leží tvá kombinéza, v niž Tě chtěli pochovat. Nedovolila jsem jim, abys měl na sobě svoji kombinézu, která byla pořád nasákla tvou krví…
Říkal jsi, kdyby ses tebou něco stalo, aby Tě… Já vim, byl to závodnický zákon, ale já ho nerespektovala. Proseděla jsem s tebou celou noc a myslela jsem si, že jen spíš. Potom, když začal obřad a miliony lidí čekali až Tě vynesou ven. Oblékla jsem si tu kombinézu. Když jsem ji položila na koberec, začala propouštět krev. Chce se mi zemřít, protože dnešní život už pro mě nemá cenu. Nemohu se ubránit dojetím, že jsi na nějakém dlouhém závodu, kde si nepřipouštějí snoubenky a já na tebe čekám. Tvá doga se mi tře o nohy. Přestalo pršet a pochopila jsem, že je to skutečnost. Je už měsíc po dešti, vůbec jsem nevycházela z domu, jídlo mi nosili tvoji kamarádi. Nemohla jsem se odhodlat jít ven až dnes. Černé šaty jsou už dávno mokré od pláče. Tvá doga jde se mnou. Je zlá a tak ji musím vést na vodítku a na čumáku má košík. Ona chce vyjádřit bolest nad tvou smrtí. Je zlá a nikoho neposlouchá. Už dvakrát pokousala tvé kamarády, když mě přišli navštívit. Nezlob se, ale já ji nezabiji, ani ji to nevyčítám, jsem docela ráda, protože bych se v tom domě bála bez její ochrany. Měla jsem už několik nabídek. Teď míjím ulice. Lidé se za mnou dívají a hází na mě ty nejdivnější pohledy. Je mi těžce, když mě litují. Vešla jsem do obchodu a veselí a hluk utichl. Všichni říkají, tak mladá a má tak zubožený svět. Začala jsem utíkat a tvá doga vyceňuje lidem tesáky.
Utíkám a slzy mi stékají po tvářích, které jsou tak vrásčité, že připomínám o 10 let starší… co na tom záleží. Od tebe jsem se naučila být samostatná, nezávislá na nikom, jen na Tobě. Uměl jsi mi vždycky poradit, tak proč mi neporadíš i teď. Jak mám žít? Chodím už jen na hřbitov, kde stále pláču.
Lidí se po mě otáčí, a Ti co nevěří mým slzám se jdou podívat, zda jdu skutečně na hřbitov. A právě na ně bych pustila dogu a dala je roztrhat. Dnes jsem našla naší první fotku. Stojíš a podáváš mi kytici a vlasy máš krásně rozevláté. Druhá je z výletu na nějakém hradu. Už ani nevím, kde jsme to byli. Lidí, kteří si nás fotili, Anděla Benza, který je největší závodní, aby se mohli pochlubit svým známým. Byli to zvláštní lidé.. bez přetvářky, bez lichocení, protože tobě nikdo lichotit nemusel. Byl jsi opravdu nejrychlejším jezdcem. Napadlo mě to. Pamatuješ, jak si mi dal první pusu a já se styděla. A potom to bylo tak samozřejmé a vzpomínáš jak jsme se spolu vyspali. Přišla jsem k tobě v 9 hodin naši o tom nevěděli. Ale potom to brali jako samozřejmost, jako za vlastního syna a měli Tě rádi. Na stole byla flaška s bonbonierou, protože jsi věděl jak ráda ji mlsám. Bála jsem se všeho, co mě čeká, ale ty jsi byl tak hodný, že mi to ani nepřišlo, když si zhasnul. Přišla na mě touha oddat se Ti celá. Když bylo po všem chtěl si mi opakovat, že jsem jedině Tvá a ničí nebudu. Prší jako tenkrát. Jen tvé dítě bude bez táty, určitě se stane hondovým jezdcem. A já se budu bát, že nedojede. To že čekám dítě, jsem si nechala na ten den, ale to se ty už nedovíš, protože si nás tu nechal. Chce se mi zemřít, asi to brzo udělám, protože takhle už dál nemůžu žít. Polykám prášky a doga jí otrávené maso. Pomalu jde na mě spánek. Asi umírám….. Ale to je vlastně jedno…..
ZAČÍNÁ HUSTĚ PRŠET……….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 had had | E-mail | 14. března 2008 v 18:01 | Reagovat

cotojeproboha

2 Aja Aja | E-mail | 2. dubna 2008 v 18:00 | Reagovat

ahojky.. chtela jsem se zeptat, jestli toho po mamcew nemas vic, ja bira stare deniky s pribehama, citatama, basnickama... byla bych rada, kdyby jsi mi neco poslala ..

diky

3 slečna správcová... :) slečna správcová... :) | 3. dubna 2008 v 22:01 | Reagovat

pokud bys chtěla jako originály... tak to bohužel, nerada bych se jich zbavila... jsem na těch věcech tak trošku citově závislá... ale v případě, že bys to chtěla opsat či oskenovat, jestli to půjde, nebyl by v tom problém... :)

4 lucka lucka | E-mail | Web | 27. května 2013 v 20:37 | Reagovat

nuda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama